Léčba lupénky

Diagnóza

Prvním krokem k úspěšné léčbě lupénky je návštěva lékaře. Ne každá vyrážka na kůži, která se šupí, je lupénka. Proto se ke stanovení přesné diagnózy vypravte za odborným kožním lékařem – dermatologem.

Pokud dermatolog potvrdí diagnózu, bude vás podrobně informovat o lupénce, její léčbě i prevenci.

I když lupénku nelze zcela vyléčit, existuje mnoho léčebných možností ke zmírnění příznaků nemoci. Je třeba vědět, že žádný ze způsobů léčby není účinný univerzálně, tj. u každého pacienta. Druh léčby závisí na formě, lokalizaci a závažnosti lupénky, na vašem věku a případných dalších prodělaných či současných nemocech.

Lékaři při léčbě lupénky obvykle začínají topickými prostředky, na druhém místě je fototerapie a nakonec systémová léčba, která zahrnuje i biologickou léčbu lupénky.

Možnosti léčby lupénky

1. Lokální léčba (masti, krémy, gely, šampony)

Lokální léky se aplikují přímo na kůži a obvykle jsou první volbou v léčbě lupénky. Patří k nim keratolytika, kortikosteroidy, vitamin A, vitamin D3 a dehty.

2. Fototerapie (UV záření)

Fototerapie bývá používána k léčbě středně těžké až těžké formy lupénky, pokud pacient nereaguje na lokální léčbu.

Typy léčby fototerapií:

UVB 311 nm

Jedná se v současnosti o nejefektivnější a nejčastěji užívané záření k léčbě lupénky. Tato léčba je účinná u 70 % nemocných. Na fototerapii se dochází 3× až 4× týdně, celkem bývá 20 až 25 sezení. UVB fototerapie je bezpečná, používá se i u dětí a těhotných žen.

PUVA (kombinace fotosenzibilizátoru a UVA záření)

Fotosenzibilizátor existuje ve dvou podobách – ve formě tablet a roztoku. Tablety se užívají dvě hodiny před ozářením, v průběhu celého dne je potřeba chránit oči před sluncem (nosit sluneční brýle, a to i mimo letní období), působí hepatotoxicky (v průběhu léčby jsou sledovány jaterní parametry). Z tohoto důvodu se preferuje fotosenzibilizátor ve formě koupele bezprostředně před ozářením.

Na fototerapii se dochází 3- až 4× týdně, celkem 20 až 25 sezení.

PUVA terapie se v letních měsících používá jen minimálně, protože je při ní zvýšené riziko vzniku fototoxické reakce.

Tomesa (kombinace UVB fototerapie a léčebných koupelí)

Na Tomesu se dochází 3- až 5× týdně, celkem 25 až 35 sezení.

Vystavení kůže ultrafialovému (UV) záření (slunečnímu nebo z umělého zdroje) spouští biologický proces, který mimo jiné způsobuje odumírání T-lymfocytů. To zpomaluje hromadění kožních buněk a zmírňuje zánět.

Často se pacienti domnívají, že fototerapie je zcela neškodná léčba bez vedlejších účinků. Avšak tak jako sluneční záření i fototerapie urychluje stárnutí kůže a může mít vliv na rozvoj kožních nádorových změn.

3. Systémová léčba

Systémové (celkově působící) léky ovlivňují celý organismus a obvykle jsou vyhrazeny pro nemocné se středně těžkou až těžkou formou lupénky.

Systémové léky se podávají v infuzích, injekčně (parenterálně) nebo se polykají (per os). Přestože léčba bývá velmi účinná, nedoporučuje se dlouhodobé podávání.

V systémové léčbě se používají tyto léčivé látky:

a)     metotrexát,

b)    acitretin,

c)     cyklosporin A.

Metotrexát

Podává se u těžké lupénky, kde nestačí lokální léčba, fototerapie či jiná celková léčba. Patří mezi antimetabolity, tj. léky blokující látkovou přeměnu kyseliny listové v buňkách. Má účinky protizánětlivé a cytostatické – tlumí množení buněk. Metotrexát patří do skupiny léčiv označovaných jako imunosupresiva (léky tlumící imunitní systém).

Užívá se jeden den v týdnu, většinou v dávkách 7,5–20 mg týdně.

Spolu s ním se užívá kyselina listová – snižuje možné vedlejší účinky metotrexátu. Nesmí se užít v ten samý den jako metotrexát!!! Užívá se nejčastěji dva dny po podání metotrexátu.

Metotrexát je dostupný v tabletách nebo v injekční formě. Většinou se užívají tablety. V případě, že se objeví vedlejší účinky (související s trávicím traktem – průjem, zvracení nebo bolesti břicha), přechází se na injekce, které se aplikují podkožně.

Metotrexát působí nejen na kožní formu lupénky, ale také na lupénku nehtů a psoriatickou artritidu.

Může se kombinovat s biologickou léčbou lupénky. Tato kombinace je bezpečná.

V těhotenství nesmí být užíván, ani pokud je plánováno početí v příštích 12 týdnech. Žena může otěhotnět nejdříve 3 měsíce po ukončení léčby.

Nesmí se užívat při těžkých chorobách jater, ledvin, krvetvorby, aktivní vředové chorobě žaludku a dvanácterníku nebo při alkoholismu. Opatrnosti je třeba u pacientů obézních, diabetiků a při poruchách metabolismu tuků. Léčba tímto lékem vyžaduje pravidelné kontroly, zejména krevního obrazu a jaterních testů.

Současně s metotrexátem se nemají užívat léky, které zatěžují játra, ledviny, ovlivňují krvetvorbu a snižují imunitu. Užívání metotrexátu nepříznivě ovlivňují zejména některá antibiotika (penicilin). Také léky proti zánětu, bolesti a teplotě (aspirin, ibuprofen) nejsou vhodné, a pokud je nutné je užívat, je to doporučeno ve dnech bez metotrexátu. Během léčby se nesmí současně podávat léky obsahující trimetoprim a sulfametoxazol. Vitamínové přípravky obsahující kyselinu listovou mohou snížit účinek léku.

Jako u každého léku se u metotrexátu mohou vyskytnout nežádoucí účinky, které závisí na dávce a po vysazení mizí. Jedná se o snížení tvorby krvinek, zhoršené jaterní funkce, trávicí obtíže, jako jsou nevolnost nebo bolest břicha. Řídce se objevuje únava, bolest hlavy, padání vlasů a jiné. Vzácně dochází k přecitlivělosti kůže na sluneční záření. Vřídky v ústech a průjmy mohou být příznakem předávkování.

Metotrexát se v léčbě používá již přes 40 let a jeho používání je relativně bezpečné.

Cyklosporin A

Cyklosporin A se podává u těžké lupénky, kde nestačí lokální léčba, fototerapie či jiná celková léčba. Patří mezi imunosupresiva, tj. léky tlumící imunitní reakce v buňkách. Má i účinky protizánětlivé.

Užívá se dvakrát denně. Denní dávka cyklosporinu je většinou 2,5–5,0 mg/kg/den (tato dávka se rozdělí na dvě části – ranní a večerní). Odstup mezi ranní a večerní dávkou by měl být 12 hodin a tento interval by se měl co nejpřesněji dodržovat.

Cyklosporin má poměrně rychlý nástup účinku, v závislosti na dávce jsou již za 2 až 3 týdny viditelné výsledky.

Jako u každého léku se i u cyklosporinu mohou vyskytnout nežádoucí účinky, které závisí na dávce. Jedná se o únavu, bolest hlavy, zvýšené ochlupení, třes, pálení chodidel a dlaní. K závažným nežádoucím účinkům patří zhoršení funkce ledvin, jater a vysoký krevní tlak.

Léčba tímto lékem vyžaduje pravidelné kontroly, mimo jiné i krevního tlaku, funkce ledvin a jater a krevního obrazu.

Při léčbě cyklosporinem se nedoporučuje slunění ani fototerapie, naopak je vhodné chránit se před sluncem.

Současně s cyklosporinem se nemají užívat léky, které zatěžují játra, ledviny, snižují imunitu či obsahují draslík.

V případě nasazování nových léků anebo zvýšení dávky léků stávajících je potřeba informovat ošetřujícího dermatologa, který dávky cyklosporinu v případě potřeby upraví. Zároveň je při návštěvách jiných lékařů potřeba hlásit užívání cyklosporinu A.

Cyklosporin se nesmí užívat při těžkých chorobách ledvin a jater, vysokém krevním tlaku, při infekčních a nádorových onemocněních a při kojení.

Acitretin

Acitretin je lék pro těžké případy psoriázy, kde nestačí zevní léčba, fototerapie či jiná celková léčba. Tento lék patří mezi retinoidy, tj. léky odvozené od vitamínu A. Acitretin nepatří jako metotrexát a cyklosporin mezi imunosupresiva. Má především účinky antiproliferační a diferenciační – normalizuje odchylný růst a rohovění kožních buněk u psoriázy.

Acitretin se užívá většinou jednou denně. Denní dávka je nejčastěji 25–50 mg/den. Lék je oblíbený především v letním období, jelikož v kombinaci s UV zářením dosahuje velmi dobrých výsledků.

Působí pouze na kožní změny, nepůsobí na klouby.

Jako u každého léku se také u acitretinu mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Nejčastěji připomínají reakce jako při vysokém přísunu vitamínu A. Objevují se hlavně na počátku léčby, závisí na dávce a při snížení dávky či vysazení mizí. Prakticky vždy je to suchost kůže a sliznic. Také může dojít k vypadávání vlasů nebo ke zvýšení hladin jaterních testů a tuků. Někdy se objeví zhoršené noční vidění, bolesti hlavy, kloubů a svalů a únava, hlavně při větší tělesné námaze.

Současně s acitretinem se nemá užívat vitamín A, tetracyklinová antibiotika, léky proti křečím, jiné léky zatěžující játra a opatrnosti je potřeba i s léky proti bolesti a zánětu (nesteroidní antirevmatika).

Lék se nesmí používat v těhotenství. Acitretin má teratogenní účinky (může vyvolat vývojové poruchy plodu), proto musí během léčby ženy užívat účinnou antikoncepci a můžou otěhotnět nejdříve 2–3 roky po ukončení léčby.

Léčba psoriázy tímto lékem vyžaduje pravidelné kontroly, mimo jiné funkce ledvin, jater a krevních tuků.

4. Biologická léčba lupénky

Biologická léčba je nový způsob léčby autoimunitních onemocnění.

U autoimunitních onemocnění spočívá biologická léčba v aplikaci speciálních látek, které na určitém místě v těle zablokují nadměrnou funkci imunitního systému a tím účinně zmírní chronický zánět.

V dermatologii tyto léky zasahují cíleně na molekulární úrovni do dějů vedoucích ke vzniku kožního onemocnění – lupénky (patogeneze lupénky/psoriázy). Používají se jak k léčbě kožní formy onemocnění, tak i k léčbě lupénky s postižením kloubů – psoriatické artritidy.

Dosavadní zkušenosti z oboru dermatologie svědčí pro to, že biologická léčba lupénky má méně nežádoucích účinků než systémové (celkové) léky a na rozdíl od nich nevykazuje známky vzájemných lékových interakcí ani rizik kumulativního škodlivého působení při dlouhodobém podávání (i když pro definitivní hodnocení je klinická zkušenost zatím omezená). Obecně je biologická léčba lupénky z dlouhodobého hlediska považována za bezpečnější oproti systémové (celkové) léčbě.

Biologická léčba lupénky je vysoce účinná a zároveň i finančně náročná. To vede k tomu, že biologické léky jsou pojišťovnou schváleny pouze v případě, že jsou vyčerpány všechny ostatní možnosti systémové (celkové) terapie a fototerapie.

Před začátkem biologické léčby lupénky musí pacient absolvovat několik vyšetření, včetně plicního vyšetření na vyloučení tuberkulózy.

Pro biologickou léčbu je určena ložisková lupénka s intenzivním postižením více než 10 % kožního povrchu a dle nových pravidel se závažným ovlivněním kvality života (hodnoceno dotazníkem kvality života, kdy jeho výsledná hodnota je vyšší než 10). Současně je zaznamenán nedostatečný efekt, kontraindikace, případně nesnášenlivost fototerapie nebo jiné standardní systémové (celkové) terapie – metotrexátu, cyklosporinu či acitretinu.

Existují dvě skupiny biologických léků používaných v dermatologii:

a) TNFα-blokátory blokují cytokin TNFα, který sehrává velmi důležitou roli v patogenezi psoriázy;

b) blokátory p40 blokují podjednotku p40dalších dvou významných cytokinů v patogenezi psoriázy (interleukinu 12 a 23).

V průběhu biologické léčby nemá pacient žádné výrazné omezení – může chodit na slunce a může užívat jakékoliv jiné léky.

Biologická léčba lupénky je novou, slibnou možností systémové léčby autoimunitního onemocnění kůže vhodnou pro pacienty se středně těžkou až těžkou lupénkou a psoriatickou artritidou.

Biologická léčba není vhodná pro těhotné a kojící ženy, pro pacienty s těžkou poruchou imunity a pro nemocné s nádorovým onemocněním.

Biologická léčba lupénky je v České republice soustředěna do tzv. center biologické léčby. Ta vznikají pro jednotlivé obory – gastroenterologii, revmatologii, dermatologii, onkologii apod.

Centra biologické léčby

Většina pacientů s lupénkou je léčena u svého dermatologa. Jsou-li však příznaky závažné, může vás ošetřující lékař odeslat do specializovaných zdravotnických zařízení označených jako centra biologické léčby.




Ve své kůži s radostí
NFOZP - Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Facebook


Copyright ©2015 NFOZP. Kontakt: info@navzdy.info